Název

13. ročník - Dolní Světlá

Popis

13. ročník vážení….to už je ale číslo, co? Bohužel počet ročníků převyšuje počet účastníků. Jestli dobře počítám, tak nás letos bylo 11. Z toho Vláďa (kytarista) a Bára (co už není Havlíková) obsadili doprovodné vozidlo. Stáňa a Jarda ze z Plzně si udělali svých 97 km na německé straně. Takže na trasu vyrazilo sedm statečných a zodpovědných dodržet tradici.

Ubytování podle prospektu vypadalo luxusně, ale realita byla úplně někde jinde. Dalo by se říct, že to byla taková skanzenová chata, naposledy renovovaná v 70.-80.letech minulého století. Pan majitel když zjistil, že nás přijelo asi o polovinu méně, okamžitě zvedl cenu za nocleh…velmi milý pán….

Oba večery se nesly ve stejném smyslu jako v předchozích ročnících….takže se hrálo, békalo a popíjelo až do rána….Nejvíc vydržela činčila Sisi….a ryby, co měly nohy, ruce a parohy….. (pro nezúčastněné – fotodokumentace)

Jináč, cestu jako takovou měl Jindra dobře a systematicky promyšlenou…..pivovar ve Cvikově, oběd ve Sloupu v hospůdce U mlýna, ale protože nás předjelo asi tisíc tandemistů, tak jsme jeli po poradě s místním občanem do Janova do penzionu Druhý domov. Čas na kávičku byl cestou v restauraci A je to (už si napamatuju vesničku), ale protože se tam svatbilo, tak Jindra přehodnotil situaci a že jedeme do Pekelných dolů – ráje motorkářů. Tam jsme si připadali trochu nepatřičně mezi pekelnými stroji a černě oděnými, tvrdě vypadajícími hochy, ale byli jsme ujištěni jedním týpkem v kůži, že taky máme dvě kola…..Takže nás nikdo nevykázal a my si dali v klídku kávičku…někdo i palačinečku se šlehačkou….. Poslední občerstvovna byla v Jablonném v Podještědí v restauraci U koláče. No a pak nastala nejtristnější závěrečná etapa asi 10 km, kdy nohy měly šlapat a nešlapaly, mělo to jet z kopce a nejelo to, natož do kopce…..takže jsme malinko zatměli, ale ve zdraví po 54 km dojeli…….

Nastavení